Historie Kypru

Richard I. na Kypru na konci 12.století vytvořil křižácký stát, který později zanikl a ostrov byl prodán Benátkám. V roce 1571 se ostrov dostává do rukou Turků, ti ho pak roku 1878 pronajali Velké Británii.

V 19.století se také začíná probouzet nacionalismus kyperských Řeků, kteří chtějí připojit Kypr k Řecku. Za pomoc v druhé světové válce očekávají Kypřané svobodu, ale Británie tento významný strategický bod pro styk s Blízkým Východem nehodlala pustit. Ostrov získal nezávislost až v roce 1960. O 3 roky později došlo k prvním masakrům mezi tureckými a řeckými Kypřany, a tak s příchodem jednotek OSN byly založeny turecko-kyperské enklávy.

Doporučujeme: levné letenky

Roku 1973 byl naplánovan vojenský puč, díky kterému mělo dojít k připojení k Řecku. Reakcí Turecka na tento krok byla invaze do severní části ostrova. Zde byl vytvořen separatistický stát, který se roku 1983 prohlásil samostatnou republikou. V současnosti ale tento stát uznává pouze Turecko. Oba státy jsou odděleny tzv. „zelenou linií“, kterou spravuje OSN. Tato linie rozděluje i hlavní město Nikósii.

Rozdělení Kypru

Pojem zelená linie se datuje do roku 1964, kdy byl na mapě ostrov rozdělen zelenou čárou na dvě části, tureckou a řeckou. Toto rozdělení se zachovává dodnes. V souvislosti se vstupem ostrova do EU bylo v roce 2004 provedeno referendum o sjednocení ostrova. Kvůli tomu, že se občané nedohodli, vypracoval Kofi Annan, tehdejší tajemník OSN, plán, o kterém měly hlasovat obě poloviny obyvatelstva. V severní části byl plán sjednocení a následného vstupu celého ostrova přijat, zatímco jižní řecká část to odmítla. Obyvatelům připadalo, že Annanův návrh dostatečně neřeší přítomnost amerických, britských a tureckých jednotek na Kypru, a tak by stát nezískal plnou suverenitu.

A tak je sjednocení ostrova spíše „hudba budoucnosti“. Evropská unie si ale vymohla pro své občany volný pohyb po Kypru, takže turisté ani nemusí poznat, že je ostrov rozdělený.